Kdo tě přivedl k fotbalu, v kolika letech jsi s ním začal?
K fotbalu mě přivedli rodiče, do fotbalu jsem nebyl nijak tlačen. Taťka je hokejista, i přes to se mi víc zalíbil fotbalový míč. Začínal jsem asi ve čtyřech letech právě ve Žďáře.
Vzpomeneš si ještě na svoje učinkování ve žďárském dresu?
Na dětství ve žďárském dresu vzpomínám často a velmi pozitivně. Měli jsme s klukama velmi šikovný ročník a neskutečnou partu, rozuměli jsme si a na každý trénink nebo zápas jsem se těšil i právě díky nim. Myslím, že jsme si s klukama ukázali, že se dokážeme vyrovnat i těm nejlepším týmům republiky. Ať už to bylo v žákovských kategoriích v nejvyšší moravské lize nebo na republikových turnajích. V hlavě mi do dnes zůstal turnaj Ondrášovka Cup, kde jsme trápili největší české týmy a dokázali jsme se umístit v TOP 10. Zároveň mám krásné vzpomínky na veškeré halové turnaje, kde jsme s klukama spolu byli od rána do večera. S odstupem času si říkám, že toto období bylo doposud asi to nejlepší v mojí kariéře.
V kategorii U15 jsi přestoupil do Jihlavy. Jak hodnotíš etapu v jejím dresu?
Určitě jsem se posunul, jak fotbalově, tak i jako člověk. Začátek byl složitější, protože jsem přestupoval v období covidu a vlastně celá sezóna se nehrála. Poté jsem zapadl do party a na to se nabaloval i fotbalový úspěch. Stejně jako ve Žďáru jsem měl štěstí na fotbalovou partu a vesměs jsme spolu dennodenně dodnes a jsem za to rád. Určitě v tom hrála velkou roli Regionální fotbalová akademie, kde jsme měli výborný servis od rána do večera, co se týče stravy, zátěže i regenerace. Zároveň byla další ohromná výhoda kombinace školy a fotbalu, kdy se nám trenéři i učitelé snažili ve všem vyhovět.
Pak přišla dorostenecká léta. Co řekneš o nich?
Po přesunu do dorostu jsem měl po půl roce vážnější svalové zranění, které mě zhruba na rok vyřadilo z fotbalového života. To byla pro mě nejtěžší zkouška, co se psychiky týče. V hlavě jsem měl několikrát, že s fotbalem skončím a vydám se jinou cestou. Velké poděkování patří klukům z kabiny a mému tehdejšímu trenérovi panu Vávrovi. Bez nich bych asi nebyl, tam, kde jsem teď. Dokázali mi nastínit situaci z druhé strany a říct jiné pohledy. Půl sezóny jsem poté odehrál v nejvyšší dorostenecké lize v kategorii U17. V minulém ročníku jsem se zhruba v polovině sezóny přesunul do kategorie U19, kde hraju dodnes.
Kolikrát týdně trénujete? Jak vypadá tvůj běžný týden?
Trénujeme 6-7krát týdně. Odpoledne každý den, dopoledne úterý a čtvrtek, kdy ve čtvrtek máme jednodušší nebo nemáme vůbec vzhledem k sobotnímu zápasu. Většinou chodím do školy nebo na trénink ráno na sedmou a škola nám končí kolem druhé odpoledne. Jdeme na oběd a přesuneme se do kabiny, kde se připravíme na trénink. Trénink nám skončí v 6 hodin večer. Po tréninku lehká regenerace, potom jdeme na večeři na internát a máme zhruba 3 hodiny na osobní věci (škola, odpočinek)
Na jakém postu teď nastupuješ. Hraješ pořád na stejném místě jako v žácích ?
Nastupuju převážně ve středu zálohy, tenhle post mi sedí ze všech nejvíc. Dříve jsem nastupoval i na hrotu útoku nebo na levém kraji.
V kategorii U19 hrajete celostátní ligu. Jak hodnotíš tuto soutěž?
Soutěž je neskutečně kvalitní a jsem rád za každý zápas, který zde můžu odehrát. Vážíme si každé příležitosti srovnávat se s nejlepšími hráči v našem ročníku. O to víc si cením toho, že dokážeme hrát vyrovnané zápasy se všemi týmy v lize. Z druhé nejvyšší ligy je to obrovský skok, co se týče rychlosti a technické kvality.
Jak hodnotíš svoji letošní sezónu?
Určitě kladně, myslím, že jsem dokázal udržet svůj nastavený standard. Měl jsem sice větší cíle ohledně vstřelených branek, ale myslím, že jsem týmu dokázal pomoci jinými aspekty.
Kam by jsi to chtěl až dotáhnout. Už víš kam nyní povedou tvé fotbalové kroky?
Určitě je můj cíl se dostat do první ligy, nejlépe pak i do zahraničí. Nějaký můj pomyslný milník je start v lize mistrů. Bohužel jsem teď ve fázi, že nevím nic. Jelikož je v Jihlavě zrušená juniorka, nikdo z nás neví, co bude dál.
Máš nějaký vzor ať v českém fotbale nebo v zahraničí?
Kdybych měl říct celkově, tak už od mala je to Lionel Messi. Hráč, kterého jsem si oblíbil, kvůli jeho hernímu stylu a technice s balónem. V poslední době vzhlížím k Lukáši Provodovi ze Slavie. Obrovský přehled o hře a neskutečný dříč.
Tvůj oblíbený klub u nás a v zahraničí?
U nás určitě Slavia Praha a v zahraničí Barcelona.
Tvoje oblíbené jídlo a pití?
Nějaký dobrý steak s americkými bramborami a k pití nějakou ovocnou limonádu.
Co děláš ve volném čase?
Nemám rád válení se doma, takže když to jde, tak se snažím vymyslet jakoukoliv aktivitu. Baví mě většina sportů a zkouším vše, co se dá.
Čím je pro tebe vlastně fotbal?
Neumím si představit, jak by vypadal můj život bez fotbalu. Fotbal mi dal spoustu kamarádů do života a neskutečně mě posunul v životě i jako člověka. Vždycky, když se dostanu na hřiště, zapomenu na všechny problémy.
Děkuji ti za rozhovor
