My, trenéři, jsme si před začátkem soutěže stanovili dva stěžejní cíle. Vedle zmíněné záchrany soutěže tak i maximální rozvoj hráčů. Stále byl velký důraz na individuální rozvoj hráčů, ale už s větším přesahem do týmového pojetí. Po odchodu dvou hráčů do Jihlavy, Klárky do Pardubic a brzkém útěku brankáře Zeleného zpět do Vrchoviny bylo klíčové kvalitně doplnit tým. Posun tří hráčů z U14 a příchod M. Ondráčka a A. Fukse se ukázal jako velmi dobrý počin. Všichni příchozí zapadli do mužstva velmi dobře, čemuž velkou měrou přispěla skvělá parta stávajících hráčů. K výborné týmové chemii přispěla i dvě povedená vícedenní soustředění – letní v Polničce a v zimní přípravě v Bystřici n/P. (všude jsme měli výborné podmínky).
V soutěži jsme se chtěli prezentovat kvalitním fotbalem založeným na trpělivosti s rychlým přechodem do útočné fáze a rychlé organizaci hry po ztrátě míče. Velký důraz jsme také zaměřili na mentální rozvoj a práci se sebedůvěrou kluků. Tréninkový proces hodnotíme velmi pozitivně, neboť docházka a přístup hráčů byl víc než dobrý. Z rozestavení 1-4-4-2, které jsme praktikovali v U14, jsme díky typologii hráčů přešli na 1-4-2-3-1.
I když si myslím, že u mládeže by na prvním místě měl být fotbalový rozvoj, museli jsme vzhledem k systému soutěže povyšovat výsledky utkání, což mělo bohužel i vliv na vytěžování hráčů. Jako mládežnického trenéra mě moc trápilo, že někteří kluci měli malou zápasovou minutáž. Snažili jsme se to řešit přátelskými zápasy, ale mistrák to nenahradí. Tady se opět projevila skvělá parta, když se kluci navzájem podporovali. V soutěži se nám od začátku dařilo. Sbírali jsme body s mužstvy, která byla v ohrožení jako my. Skvělým počinem bylo vítězství v Kroměříži, která má mimochodem ve svém středu dva reprezentanty ČR U15. Toto vítězství mělo velký vliv na naši sebedůvěru. V 14 podzimních zápasech jsme vyloženě propadli pouze dvakrát (Sparta Brno a Pelhřimov) a zaslouženě přezimovali ve středu tabulky. Vše ale nebylo zalité sluncem. Velmi nás trápila častá zranění a nemoci. I z tohoto důvodu jsme si poslední kolo přeložili na jaro.
Vzhledem k těmto okolnostem jsme mužstvo pro úvod jarní sezony posílili o kluky z Měřína a Poličky. Hned od začátku kalendářního roku nás čekal napěchovaný program. Po tradičním halovém turnaji, kde jsme mimochodem opět porazili Kroměříž, soustředění a sérii přípravných zápasů s kvalitními soupeři jsme koncem února vstoupili do ligového pokračování. Náročný úvod, kdy jsme během dvou týdnů odehráli 5 zápasů, nám vyšel herně velmi dobře a jen těsně nám utekla první polovina tabulky. V kvalitních výkonech jsme pokračovali i po rozdělení soutěže a překvapivě brzo jsme měli jistotu záchrany. V závěru soutěže se opět projevila častá zranění, což mělo vliv na některé výsledky.
Nicméně jako trenéři jsme s průběhem sezony víc než spokojeni nejen výsledkově, fotbalově, ale hlavně lidsky. Tuhle partu byla radost trénovat.
Velká pochvala patří i rodičům. Vím, že ne vždy se jim vše líbilo, ale zdrželi se kritiky a nechali nás v klidu pracovat. Ba naopak i v zápasech, kdy se nedařilo, kluky podporovali. Velké poděkování patří Vojtovi Zedníčkovi za podmínky, které nám vytvořil, a trenérům U14 za spolupráci.
To největší osobní poděkování patří kolegovi Markovi Bobulovi za skvělou inspirující spolupráci.
Po krásných 14 letech, kdy jsem měl tu čest trénovat mnoho skvělých fotbalistů a fotbalistek a pracovat s výbornými trenéry napříč mnoha kategoriemi, se uzavřela i moje trenérská cesta v klubu FC ŽĎAS.
Přeji celému klubu jen a jen světlé zítřky, mnoho talentů a spoustu vyhraných zápasů.
Josef Chmelík
Přihlaste se k odběru zpráv do e-mailu, ať víte o všem důležitém.
