Po úspěšném předkole ve Velkém Meziříčí, kde si naše U8 vybojovala postup z prvního místa, jsme se vydali do Pardubic na kvalifikační turnaj o postup do finále.
Do turnaje jsme vstupovali s vysokými ambicemi, byť naše reálné cíle možná nebyly tak odvážné jako očekávání, která jsme do něj vkládali. První tři zápasy proti třem hlavním favoritům na postup ale ukázaly, že nás čeká opravdu náročný den.
Hned na úvod nás čekal domácí tým FC Pardubice, který nám na vlastním hřišti ukázal, kdo je tady pánem. Následovala Čáslav a jako pomyslná třešnička na dortu AC Sparta Praha.
Možná jsme se zalekli velkých jmen, možná jsme jen nedokázali najít tu správnou cestu, jak se proti takovým soupeřům prosadit. První minuty jednotlivých utkání přitom často naznačovaly, že by to nemuselo být vůbec špatné. Na míči jsme si dokázali poradit, občas jsme předvedli i pěkné fotbalové momenty a chvílemi to vypadalo, že bychom mohli hrát vyrovnanou partii. Jenže pak přišel první inkasovaný gól a jako by někdo vypnul vypínač. Myšlenky na vítězství se najednou vydaly někam, kam ani světlo nedosvítí, a celý tým působil, jako by fotbal nikdy předtím nehrál.
Další čtyři utkání se bohužel nesla ve velmi podobném duchu. Do zápasů jsme vstupovali na 110 %, ale s přibývajícími inkasovanými góly naše aktivita postupně uvadala. Z počátečního nasazení tak nakonec zůstávalo sotva 50 %, někdy možná i méně. A to byla pro nás trenéry opravdu hořká pilulka. Polykala se těžko a nutno říct, že nikomu z nás zrovna dvakrát nechutnala.
Fotbal ale přináší i takové chvíle. Ne vždy se daří, ne vždy dokážeme předvést to, co v sobě máme. Důležité je umět se z toho poučit, pojmenovat vlastní chyby a najít cestu, jak se příště posunout dál. Protože víme, že v těch dětech je mnohem víc, než co tentokrát na hřišti ukázaly.
A přestože naše výkony na trávníku tentokrát zdaleka neodpovídaly tomu, co umíme, jednu disciplínu jsme zvládli naprosto suverénně – fandění za čárou! Tam jsme totiž vyhráli na plné pecky!
Ať už to byl hlasitý buben, hrdě vlající klubová vlajka nebo neutuchající povzbuzování rodičů, naše fanouškovská základna byla slyšet a vidět po celý turnaj. Jako kolektiv příznivců našeho kádru jsme dokázali vytvořit skvělou atmosféru, vzbudit respekt u soupeřů a zároveň ukázat, že fandit se dá srdcem, ale také s respektem. Na rozdíl od některých jiných klubů jsme dokázali respektovat rozhodnutí rozhodčích, ať už se nám líbila, nebo ne.
Dobře, přiznáváme, že určitá pachuť po neuznaném gólu proti Spartě kvůli odpískanému faulu v nás přece jen zůstala. Ale my víme své – ten gól jsme prostě dali! 😊
A aby toho zklamání nebylo na děti až příliš, cestou zpátky do domoviny přišla osvědčená zastávka ve fastfoodu. K tomu pár společných písniček v autobuse a najednou se na dětských tvářích zase objevily úsměvy. A přesně tak to má být. Fotbal není jen o výsledcích, postupech a pohárech. Je také o zážitcích, kamarádství, společných cestách a chvílích, na které se vzpomíná.
Na závěr bychom chtěli ještě jednou obrovsky poděkovat všem rodičům a fanouškům za podporu, hlasivky, buben, vlajku a energii, kterou jste dětem po celý turnaj věnovali. I když se tentokrát na hřišti nedařilo, za čárou jste byli naprosto skvělí!
Hlavy vzhůru, jedeme dál. Každý takový turnaj nás může něco naučit. A kdo ví… třeba příště! ⚽🤍🖤
Chcete přispět do diskuze? Stačí se jen přihlásit.