Plameny tehdy prožívaly jednu z nejúspěšnějších sezon své novodobé historie, ve které je vedla trenérská dvojice Michal Konečný a Radovan Biegl. Po 36 zápasech základní části obsadily ve své skupině druhé místo se ziskem 74 bodů a před nimi skončil pouze Havlíčkův Brod. Žďár měl zkušené a produktivní mužstvo, které dokázalo být nebezpečné prakticky z každé formace. Největší ofenzivní hvězdou byl Petr Štěpánek, který ve 35 utkáních nasbíral fantastických 62 bodů za 26 branek a 36 asistencí.
Druhý v klubovém bodování skončila klubová legenda Luboš Kunstmüller se 33 body. Výrazný podíl na povedeném ročníku měli také David Vítek, Ondřej Stehlík, Peter Beneš, Martin Pleva, Martin Gregar nebo tehdy vycházející hvězda, teprve šestnáctiletý Jaromír Pytlík. V tehdejším kádru navíc nechyběla ani jména, která jsou s Plameny spojena i dnes – například Tomáš Střecha, Lukáš Jícha nebo již zmíněný Petr Štěpánek.
Výbornou základní část dokázal Žďár přenést také do play-off. V prvním kole narazil na Klatovy a sérii zvládl v nejkratším možném termínu 3:0 na zápasy. Stejně suverénně si následně poradil také s Kolínem. Šest zápasů, šest vítězství a obrovská víra v sílu mužstva. Bouchalky znovu žily vyřazovacími boji a před Plameny už stála poslední překážka na cestě do baráže o první ligu – HC Vlci Jablonec nad Nisou.
Jablonec byl podobně jako Žďár jedním z nejlepších týmů své skupiny. První utkání série na Bouchalkách zvládly Plameny vítězně 6:4, ve druhém duelu ale Jablonec na svém ledě odpověděl výhrou 5:3. Stav 1:1 znamenal jediné – třetí zápas ve Žďáře mohl sérii zásadně nasměrovat a vítěz by se dostal na jeden krok od postupu.
Žďár přitom do klíčové fáze této série vstupoval s nepříjemným problémem v brankovišti. Už před play-off se zranil zkušený Milan Řehoř a během prvního utkání série s Jabloncem vypadl také Jiří Sláma. Od druhého zápasu tak musel do branky teprve sedmnáctiletý Jan Radosta, který však svou premiéru ve druhém utkání série zvládl velice dobře. Ve třetím utkání ho však čekala další obrovská zkouška – před domácím publikem čítajícím více než šestnáct set diváků, v zápase, který mohl rozhodovat o celé sezoně, a proti soupeři, jenž měl dostatek zkušeností i kvality, aby každou chybu okamžitě potrestal.
Na třetí utkání série dorazilo 1 674 diváků a Bouchalky byly připravené na další velký večer. Jenže první třetina se vyvíjela přesně opačně, než si domácí přáli. Už v páté minutě překonal Radostu Vojtěch Havlas a Jablonec se dostal do vedení. Plameny se nemohly dostat do tempa, chyběl pohyb, vázla kombinace a domácí nedokázali dostat hosty pod souvislejší tlak. Když Havlas po několika minutách udeřil znovu, tentokrát střelou z pravého kruhu, vedl Jablonec 2:0 a atmosféra na stadionu výrazně ztichla.
Nepovedený vstup do utkání vystihl ve svém tehdejším hodnocení i asistent trenéra Radovan Biegl. „Začali jsme velice špatně, bez pohybu, vázla nám kombinace, hráli jsme bez důrazu. A Jablonec nám utekl do dvoubrankového vedení,“ uvedl po zápase. Jeho slova připomínají, jak daleko měla úvodní dvacetiminutovka k představám domácích. Žďár odcházel do kabiny za stavu 0:2 a potřeboval především znovu najít vlastní hru.
Jenže ani druhá třetina nezačala pro Plameny dobře. Sotva uplynula první minuta druhého dějství a Jiří Peřina zvýšil na 3:0 pro hosty. V tu chvíli už situace vypadala opravdu kriticky. Žďár se sice postupně začal dostávat do šancí a Jaromír Pytlík mohl po pěkné individuální akci snížit, jenže Hosnedl jeho zakončení zlikvidoval. První skutečnou jiskru naděje vykřesal až krátce po polovině utkání Martin Lojek, který tvrdou střelou snížil na 1:3.
Radost domácích však netrvala dlouho. Ve hře čtyři na čtyři se prosadil Lukáš Tondr a Jablonec znovu odskočil na rozdíl tří branek. Stav 1:4 už působil téměř beznadějně. Jenže právě tehdy Plameny ukázaly charakter týmu, který se do této fáze play-off nedostal náhodou. Ještě před druhou přestávkou našel Jakub Peslar mezi kruhy Petera Beneše a ten z první snížil na 2:4. Žďár si pak vytvořil velký tlak a přestože se skóre do konce třetiny nezměnilo, obraz zápasu už byl úplně jiný.
Ve třetí třetině se Plameny pustily do stíhací jízdy. Zatlačily Jablonec do obrany, přidaly na důrazu před brankou a znovu probudily domácí tribuny. Naději na obrat přiživil Martin Kuřítko, který našel skulinku u pravé tyče a snížil na 3:4. Žďáru rázem chyběl jediný gól ke srovnání a Bouchalky hnaly domácí za vyrovnáním.
Sedm minut před koncem pak přišel moment, kdy stadion doslova explodoval. Martin Pleva našel přesnou přihrávkou před brankou Martina Gregara a ten z první prostřelil Hosnedla. Po dlouhé cestě ze stavu 1:4 bylo vyrovnáno 4:4. Plameny v tu chvíli měly obrovskou energii, Jablonec působil otřeseně a na tribunách bylo cítit přesvědčení, že obrat může být dokonán.
Také Biegl po utkání ocenil, jakým způsobem se jeho tým dokázal vrátit do zápasu. „Je potřeba před klukama smeknout, že to dokázali vyrovnat,“ připomínal trenér. A právě v tom okamžiku se zdálo, že se duel láme na stranu Plamenů.
Euforie ale trvala jen krátce. Prakticky okamžitě po vyrovnávací brance přišel moment, který později zůstal v paměti jako jeden z nejbolestivějších celé série. Obrana Žďáru nedokázala zastavit Michala Pavlů, který projel až mezi kruhy a prostřelil Radostu. Z 4:4 bylo rázem 4:5 a všechen tlak i energie, které Plameny pracně budovaly, během několika vteřin zmizely.
Právě tahle situace mrzela asistenta trenéra Biegla nejvíc. „Přišla zase jedna chyba, nedůraz při bránění a bylo to. Pak si to Jablonec již pohlídal,“ hodnotil tehdy rozhodující chvíli. Žďár ještě zkusil v závěru utkání hru bez brankáře, ale Jablonec přidal do odkryté svatyně šestý gól díky Tomáši Demelovi. Výsledek 4:6 byl pro domácí krutý už jen proto, jak blízko byli několik minut před koncem k úplnému obratu.
Statistiky přitom ukazují, že Plameny rozhodně nebyly horším týmem po celé utkání. Na střely vyhrály 29:21 a zejména ve druhé a třetí třetině dokázaly Jablonec dostat pod výrazný tlak. Jenže rozhodující chvíle tentokrát zvládli lépe hosté a po třetím zápase se ujali vedení 2:1 na zápasy.
Na ten večer dodnes vzpomíná také tehdejší obránce Plamenů Martin Pleva. Právě on přihrával Gregarovi na vyrovnávací gól 4:4 a z bezprostřední blízkosti tak zažil obrovský obrat emocí – od euforie z návratu do zápasu až po okamžitou ránu po inkasovaném gólu na 4:5. „Pro mě osobně je to asi největší zklamání, které jsem ve Žďáře zažil. Dodnes si myslím, že jsme tehdy měli mužstvo na to, abychom přes Jablonec přešli a dostali se do baráže. Celé play-off jsme byli rozjetí, měli neskutečnou vnitřní sílu a opravdu jsme si věřili,“ vzpomíná tehdejší kapitán Konečného výběru.
Právě ve třetím utkání se podle Plevy lámal osud celé série. „Když jsme dotáhli ztrátu z 1:4 na 4:4, věřil jsem, že už ten zápas otočíme. Jablonec byl nalomený, nás hnali skvělí fanoušci a měli jsme obrovskou chuť rozhodnout. Jenže místo toho přišla naše chyba a soupeř znovu odskočil na 5:4. Po takovém návratu do zápasu to byla velká rána. Zpětně si myslím, že právě tenhle gól celou sérii rozhodl,“ vzpomíná Martin Pleva.
Přestože Plameny po třetím zápase prohrávaly v sérii 1:2, nikdo ještě nechtěl skládat zbraně. Biegl po utkání věřil, že mužstvo dokáže v Jablonci vyrovnat a vrátit sérii zpět na Bouchalky. „Jablonec pořád musí jednou vyhrát a my tam v sobotu pojedeme tu sérii vyrovnat, abychom si to tady na Velikonoční pondělí rozdali v rozhodujícím zápase,“ burcoval tehdy trenér Plamenů. Myšlenka byla jasná – uspět venku a vrátit sérii domů k pátému utkání.
To už se ale nepodařilo. Jablonec čtvrté utkání na svém ledě zvládl 4:2, celou sérii vyhrál 3:1 a sen Plamenů o baráži definitivně skončil. O to víc zpětně mrzel třetí zápas. Kdyby Žďár po návratu z 1:4 dokázal dokonat obrat, dostal by se naopak do vedení 2:1 a byl by jediný krok od postupu.
Na výsledku už dnes nic změnit nejde, ale právě proto má tento zápas mezi pamětníky tak silné místo. Nebyl to vítězný večer ani slavnostní postup, ale utkání, které v sobě mělo všechno – naději, bezmoc, obrat, euforii i okamžité vystřízlivění. Plameny v něm ukázaly sílu tehdejšího mužstva i to, proč se v sezoně 2017/18 dostaly tak daleko. A zároveň připomněly, jak tenká někdy bývá hranice mezi velkým úspěchem a zklamáním.
Pro řadu hráčů i fanoušků zůstala sezona 2017/18 jednou z nejúspěšnějších a zároveň nejbolestivějších v novodobé historii klubu. Žďár byl jednu sérii od baráže o první ligu a ve třetím utkání s Jabloncem jen několik minut od toho, aby si vybojoval postupový mečbol. Právě proto se na ten večer vzpomíná i po letech – jako na chvíli, kdy Bouchalky věřily ve velký obrat a kdy byly Plameny možná nejblíž tomu, aby napsaly ještě větší kapitolu své historie.
Chcete přispět do diskuze? Stačí se jen přihlásit.